Když si domů pořídíte koberec, mnozí z vás neodolají a po jeho pokládce se po něm začnou povalovat a hlavně si neváhají přičichnout k jeho vláknům. Koberec voní „novotou“ přímo z výrobní linky a jste si jistí, že se po něm ještě nikdo neprocházel, a jste první, co si to mohou dopřát. Čichání ke koberci se může podobat čichání k některým předmětům, co nakupujeme v podobě spotřebního zboží, a s radostí vnímáme tu vůni jako výraz něčeho nového, co jsme si právě pořídili z našich úspor. Jenže vůni koberce z výroby brzy vyvane a nahradí ji jiná. Není to ovšem vůně, je to spíše zápach.

Zápach tukový

Kdo někdy ucítil kyselinu máselnou, typickou pro žluklý tuk, dobře ví, o čem je řeč. Při přípravě pokrmů se uvolňuje do ovzduší tuk, a i přes snahu odsávání par přes digestoř se část tuku rozptýlí do ovzduší a klesne pak vlivem gravitace na koberec. Zde se po krátké době zašlape mezi vlákna a doslova se na ně přilepí. Bohužel se jej nezbavíte běžným vysavačem, a tak tu musí nastoupit důkladnější úklid, například osvědčený systém Rotovac čištění koberců v Praze https://www.wismont-cisteni.cz/. Strojní čištění koberců eliminuje z jejich povrchu i z hluboko uložených míst přilepený tuk, který tu ve žluklé podobě může nepříjemně páchnout.

Zápach bakteriální

Tuk na koberci podléhá vzdušné oxidaci, a ta se postará o jeho rozklad, provázený zápachem. Na koberci však působí další vliv, a sice bakterie, které rozkládají zejména biologický materiál. Nejčastěji se jedná o kožní šupinky a především pot, který se mezi vlákna nalepí z bosých chodidel nebo z ponožek či silonových punčoch. Stává se, že po několika měsících či letech, pokud koberec pouze vysáváte sáčkovým strojem, začne vydávat vůni podobnou zpoceným nemytým chodidlům. A to je opět chvíle, kdy by měla nastoupit parta profesionálů, kteří si s tímto odérem poradí podobně, jako se žluklým tukem.