Je poněkud ironické, že Slunce je zároveň naším přítelem i nepřítelem. Bez něj by neexistoval život, alespoň tedy ne v podobě jak ho známe. Avšak nelze popřít, že nám zároveň působí mnoho problémů. A jedním z těch zdaleka nejzávažnějších je rakovina kůže.
Ta je velmi často důsledkem dlouhodobého vystavování ostrým slunečním paprskům, zvláště pak v létě za vysokých teplot či ve velkých nadmořských výškách. Pro mnoho lidí je však záhadou, jak vlastně tato rakovina vzniká a jak ji vůbec Slunce způsobuje.
Tady je potřeba si uvědomit, co vlastně hvězdy jsou. Nejsou totiž nic jiného, než obří jaderný reaktor, ve kterém probíhá přeměna vodíku na helium. Důsledkem této přeměny je světelné, tepelné i radiační záření, které pak dopadá mimo jiné i na Zemi.
Samozřejmě se světlem a teplem nemá většina z nás příliš problém. Je to však ta jaderná část, zde ve formě ultrafialového záření, která nám škodí. To totiž proniká do buněk, kde může měnit jejich strukturu. Jistě, vzniká přitom i vitamin D jako vedlejší produkt, ovšem zároveň je zde riziko vzniku rakovinného bujení.
Samozřejmě se můžeme ptát, jak si s tím poradili naši předkové, když ti o radiaci nic nevěděli. Proč jsme ještě nevymřeli na rakovinu kůže? Důvodem je, že nás naše evoluce na něco takového adaptovala, a to konkrétně tvorbou melaninu. Právě ten pomáhá blokovat přístup UV záření do pokožky. Jistě, blokuje tím i tvorbu vitaminu D, ale také nás chrání před rakovinou.
To je také důvod, proč se naše kůže stala bělejší, když jsme se dostali více na sever. Zde není Slunce tak intenzivní, a tak není nutná tak velká ochrana. Zároveň z něj potřebujeme získat více vitaminu D, což znamená méně melaninu.
Avšak s tím, jak dnes lidé cestují po celém světě, a to často do tropických krajin, se tento původní řád ruší. Není tak divu, že počet lidí s rakovinou kůže narůstá. Pokud tedy jedete do tropů, opalovací krém je nutností.