Pokud vám někdo položí „vtipnou“ otázku, kam umístit plastový obal na květináč, tak zřejmě odpovíte, že kam jinam, než přece na květináč se zasazenou pokojovou rostlinou. Ale my bychom přece jen tuto problematiku poněkud rozvedli, aby byly zřejmé výhody tohoto řešení vůči keramice.

Keramika je moc těžká – zahlédli jste někde inspirativní květinovou stěnu v obývacím pokoji, pokrývající více než polovinu místnosti a chtěli byste něco podobného realizovat i doma? Toto úžasné řešení má více předností vůči jiným bytovým dekoracím, za prvé jsou to živé rostliny, které vás zásobují energií a ionizují ovzduší (a samozřejmě také čistí vzduch), a za druhé je tvar rostlin natolik krásný, že snad neexistuje hezčí dekorativní předmět. Vynikne to zejména tehdy, jsou-li rostliny citlivě rozmístěny tak, že se doplňují tvary a barvami listů, případně svými květy.

Keramika je drahá – chcete-li mít v obýváku celou stěnu nádherných rostlin, která bude obnášet, řekněme 35 květináčů o průměru 19 až 30 cm, a za každý keramický obal zaplatíte něco kolem jednoho až dvou tisíc korun, může to být investice, dosahují částky sedmdesáti tisíc korun jen v okrasných květináčích, nepočítaje pořízení samotných rostlin. Plastový obal na květináč je mnohem levnější a tímto způsobem lze ušetřit i dost vysokou částku. Samozřejmě, pokud kupujete jen jeden květináč, úspora je téměř zanedbatelná.

A co pád na zem – nestává se to naštěstí často, ale pokud vám přece jen nějaký keramický výrobek upadne na zem, většinou to nepřežije a musíte se pustit do lepení epoxidovým, vteřinovým či jiným, například speciálním lepidlem. Ne vždy se ale úlomky daří sestavit tak, aby prasklina nebyla vidět, a květináč putuje do koše s odpadky. Tím hůře, pokud jste za něj zaplatili vysokou částku. Plastové květináče po pádu na zem většinou neudělají nic, a kdybyste někomu vyprávěli horor, jak se vám zřítila na zem vzrostlá hnědovka nebo asparágus, a že bylo nutné nějaké listy zastřihnout a rostlinu přesadit, na květináči nebude ani škrábanec.