Podlahové topení si u nás získalo velkou popularitu, mezi lidmi se rozšířila informace, že teplo od podlahy je sálavé, že zasahuje do všech částí obytného prostoru a zbytečně nepřehřívá strop, kde horký vzduch nepotřebujete, a zároveň je to skvělý balzám na bosá chodidla. Kdo z vás je zimomřivý a trpí na studené nohy, nebude mít trauma z ranního vstávání a bosonohého cupitání do koupelny, stejně jako z chůze naboso po keramické dlažbě, pokud si narychlo vaříte snídani. Nakonec třeba zjistíte, že jste si doma v zimě odvykli nosit ponožky, protože teplo na chodidla od podlahy je nejpříjemnější, jsou-li vaše nervové receptory na bosých ploskách v přímém kontaktu s teplým, vyhřátým povrchem.

V současné době je možnost zhotovit podlahové topení svépomocí díky polystyrenu na podlahové topení. Jsou to tzv. systémové desky se zářezy pro topné hadice, které se pokládají na podlahu bez nutnosti využívat lepidla, tmely nebo beton. Jde o suchý systém pokládky, kdy máte základ topné soustavy hotový během několika hodin, následně vám instalatér zapojí hadice do okruhů v rozdělovači a ten pak připojí ke zdroji vytápění, například k plynovému kotli.

Po oživení systému se podlaha zakryje cemento-vláknitými deskami a na ně se pak pokládá patřičná krytina, nejčastěji plovoucí podlaha, koberec nebo dlažba. Nevýhodou podlahového vytápění je zvýšení podlahy o necelých deset centimetrů, s tímto musíte počítat na každé stavbě a ne všude je možné toto řešení aplikovat v praxi. Výhodné je to například u novostaveb, kde se s podlahovým topením počítá již od základu a navyšování podlahy o další centimetry tu nepřipadá v úvahu. U podlahového topení je také delší odezva, jestliže potřebujete co nejrychleji vytopit obytný prostor. U radiátorů je tento reakční čas výrazně kratší díky vyšší teplotě ohřevu vody v topném systému.