Mnoho lidí trpí alergií na zvířecí srst. Týká se to bohužel i tÄ›ch, kteří mají zvířata skuteÄnÄ› rádi a chtÄ›li by nÄ›jakého domácího mazlíÄka. TÄ›mto je vÄ›tÅ¡inou doporuÄováno, aby se poohlédli po nÄ›jaké variantÄ› bez srsti, u psů například Äínského Äi peruánského naháÄe, u koÄek zase sphinx. Tato plemena nemají žádnou srst a nemÄ›la by tedy způsobovat alergické reakce. Zdálo by se tedy, že problém je vyÅ™eÅ¡en. Ukazuje se vÅ¡ak, že situace není tak jednoduchá.

 

 

Záleží totiž na tom, na co konkrétnÄ› je daný ÄlovÄ›k alergický, na jakou látku nebo komponent. Ukazuje se totiž, že vÄ›tÅ¡ina tÄ›chto alergenů se vyskytuje nejen v srsti, ale také v kůži zvířete. A podobnÄ› jako my se zbavujeme staré kůže, platí to i u zvířat. Ukazuje se tedy, že ani zvíře bez srsti nemusí být tím správným Å™eÅ¡ením.

 

Další možností jsou pak plemena, která nelínají. I těch existuje velké množství, především pak u psů. I ta mohou pomoci s alergií, neboť po nich nezůstávají nikde chlupy. Bohužel, i zde dochází k loupání a odpadávání odumřelé kůže, takže ani toto řešení není stoprocentní.

 

 

Co tedy můžeme dělat? Jak poznáme, které plemeno je pro nás to pravé? Asi nejlepší je osobní návštěva, zajít k někomu, kdo ono zvíře chová, nějakou dobu, ideálně alespoň pár hodin, tam pobýt a sledovat, jaké to má na nás následky. Jen musíme pamatovat na to, že i když se nám třeba „jen“ ucpe nos, pamatujme, že jsme byli alergenu vystaveni jen relativně krátce. Co se stane, až budeme v jeho přítomnosti celý den?

 

Ideální také je celou vÄ›c zkonzultovat se svým lékaÅ™em a případnÄ› poprosit o léky Äi úpravu dávkování, pokud nÄ›jaké berete. Ano, touha mít domácího mazlíÄka může být sice velká, avÅ¡ak nemÄ›li bychom zapomínat, že naÅ¡e zdraví by mÄ›lo být pÅ™ednÄ›jší. Zejména tehdy, pokud se jedná o dítÄ›. Protože dávat potom zvíře pryÄ by bylo stresující pro vÅ¡echny zúÄastnÄ›né.